O Minimon

mon: Narodila jsem se císařským řezem a celý život jsem si myslela, že jsem něco víc... Císařův pekař, pekařův císař je doteď moje oblíbená pohádka. Když jsem byla malá, hrozně ráda jsem si hrála s panenkama, řezala jsem jim hlavy, ruce, prsty u nohou. Když táta řezal polena do krbu na své cirkulárce, musela jsem u toho vždy asistovat. Když můj bratr na Vánoce zavíral oči při odřezávání kapří hlavy, já se nadšeně dívala. Ženu ze mě neudělala ztráta panenství, jak to většina děvčat má, ale to, když se mi konečně prořezaly osmičky. V hospodě piju zásadně řezané pivo, to má totiž největší říz. Nesnáším kytky v květináči, kupuju pouze řezané. Ale řízky mám radši než sekanou. Ve škole jsem hltala francouzskou revoluci a po večerech si stále pouštěla můj oblíbený díl majora Zemana - Kvadratura ženy. Nikdy jsem pořádně nechápala, proč mě to tak fascinovalo.

pe: Tak to já jsem se narozdíl od mon narodila přirozenou cestou. Jako malá jsem vyjídala pouze káry z babiččiny cukřenky s kostkovým cukrem bridž, dodnes mu holduji. Když jsme hráli karty, vždycky mi v ruce zůstaly jen káry. Pokaždé jsem se těšila na podzim, abych mohla pouštět draky. Čudlík na mikrovlnce jsem vždy musela zapínat já. Vyrostla jsem v domečku se zahrádkou a zpoza drátěného plotu jsem se v kárované vestě koukávala, jak si všichni vesele hrají. Já jsem však nelenila a počítala oka na plotě. Zpaměti dokážu vypočítat obsah a obvod lichoběžníku. Moje nejoblíbenější loď je kánoe, fakt nevím proč, vody se dost bojím. Ze zvířat mám nejraději kuny, i bez “d”. Ještě dnes si pamatuju ten den, kdy jsem na svém těle objevila poprvé kosočtverec, nejdřív to teda vypadalo jako kanoe, ale byl to kosočtverec. Mým Renaultem jezdím zásadně po hlavní, miluju ty značky. Dne 31. 9. 2008 jsem potkala mon a najednou všechny věci začaly dávat smysl. Tehdy vznikl minimon.